Zastavení 7

Sedmé zastavení nás po průchodu Slavkovským hájem zavádí blíže zemědělské krajině u hranic CHKO Bílé Karpaty. Z oblasti luk a lesů biosférické rezervace se vracíme do oblasti polí obhospodařovaných konvenčním způsobem. Proto se zde zamýšlíme nad hospodařením, které se odráží také ve tváři krajiny. Dozvíme se více nejen o charakteru zdejších lesů, ale nahlédneme také do hlubší minulosti. Jedno z ohlédnutí nás zavede do středověku, kdy v podhůří Bílých Karpat proběhla důležitá bitva na Luckém poli (1116).    

Z KRONIKY: O bitvě na Luckém poli

Okolnosti bitvy na Luckém poli se úzce pojí s charakterem krajiny, kde se událost odehrála. Jak píše spisovatel Jiří Jilík v knize Olšava ví svoje, v závěru raného středověku bylo totiž území mezi moravskou řekou Olšavou a hornouherským Váhem jakousi zemí nikoho. Nárokovali si je jak uherští králové, tak i česká přemyslovská knížata. Spíše než kolonisté se zde usazovali vyděděnci či lapkové. Neujasněná hranice mezi českým knížectvím a uherským královstvím pak vládce ponoukala k rozmíškám a výpadům, při kterých byla pustošena velká část pohraničí. Svědkem těchto událostí byl i český kronikář Kosmas, který situaci v takzvané Lucké provincii přiblížil ve své latinsky psané kronice. Kosmas toto území v roce 1099 dokonce osobně navštívil, když doprovázel knížete Břetislava II., který si tu dal schůzku se svým uherským protějškem, králem Kolomanem I. Byla to jakási mírová mise, při níž se měly urovnat spory mezi panovníky i pře o vedení hranice mezi oběma státy. Zřejmě se to zcela nezdařilo, protože již v roce 1116 se do oblasti ležící jižně od řeky Olšavy vydala početná vojska z obou stran hranice. Tehdy na přemyslovském stolci seděl kníže Vladislav I., zatímco po Kolomanově smrti se stal uherským králem teprve dvanáctiletý Štěpán II. Uherští velmoži zřejmě usoudili, že je vhodný čas k nastolení lepších vztahů se sousedy a vyzvali Štěpánovým jménem Vladislava ke schůzce. Kníže jejich žádosti vyhověl a v květnu roku 1116 se vydal doprovázen vojskem a knížaty Soběslavem a Otou na místo schůzky. Mírové jednání se však za nejasných okolností zvrhlo v pravý opak kýženého cíle. Rozmíšky či nedorozumění mezi přítomnými vojáky podnítily rozepři, jež posléze přerostla v krvavou bitvu. Ač v ní Uhři měli zprvu navrch, nakonec prohráli a byli českým vojskem zahnáni až za řeku Váh. Nečekaný střet na Luckém poli se tak stal důležitou historickou událostí. Právě po něm se totiž hraniční území mezi Uhrami a Moravou ustálilo na hřebeni Bílých Karpat a do pohraničního kraje mohli v průběhu přemyslovské kolonizace přicházet noví osadníci. O jejich tehdejším původu dodnes svědčí názvy nedalekých obcí: Dolního a Horního Němčí.           

Foto: Členové spolku Pantoflíček po zasazení památného dubu na Luckém poli u Dolního Němčí (zdroj: ZO ČSOP Pantoflíček)

Foto: Detail památníku bitvy na Luckém poli (zdroj: ZO ČSOP Pantoflíček)