Zastavení 6

Šesté zastavení nás směruje k lesní cestě, která prochází částí Slavkovského háje. Stejně jako většina lesů v Bílých Karpatech je i tento převážně listnatý. Pestrá je i okolní zvlněná krajina typická pro tuto část Bílých Karpat. Rozsáhlé luční porosty jsou zde protkány lesy a lesíky. Hřeben pohoří je pak jakousi přírodní hradbou oddělující Moravu od Slovenska. Na jaře roku 1945 se o toto území svedl lítý boj mezi okupačními vojsky Němců a Maďarů a na druhé straně vojsky Sovětského svazu a Rumunska. Svou roli sehráli také partyzáni.    

Z KRONIKY: Události v závěru války

Osvobozování jihovýchodní Moravy se neobešlo bez stovek obětí, a to především z řad vojáků. Trpěli však i civilisté, o čemž svědčí i řada obětí z řad občanů nedalekého Horního Němčí. Tato obec byla spolu s příhraničním Stráním jednou z nejpostiženějších v regionu. Průchod fronty přes Bílé Karpaty za sebou zanechal desítky zničených stavení i zmařených lidských životů. Svědčí o tom i zápis ze Slavkovské kroniky: „Pro osvobození naší obce bylo strategické osvobození vedlejší obce Horní Němčí. Boj o Horní Němčí začal 16. dubna a trval 10 dní. Rusové použili těžké dělostřelby, neboť věděli, že po pádu Horněmčí se německá fronta zhroutí. 26. dubna 1945 se boj přenesl do Slavkova. Němci se dali na ústup a odpoledne už se střílelo u Vlčnova. Boje si vyžádaly oběti na životech. V Horněmčí přišlo o život 9 občanů, ve Slavkově 2 osoby. Rusové ztratili 27 osob. Škody na majetku - ve Slavkově byl zničen 1 dům, vážně poškozeno bylo 28 domů, lehce 107 domů.“

V této části bělokarpatského podhůří působilo několik oddílů I. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, a to ve Slavkově, Boršicích u Blatnice, Korytné a Suché Lozi. Čilé kontakty byly též mezi partyzány slavkovskými a těmi, kteří působili v Oboře ležící mezi Vlčnovem a Drslavicemi. Důvodem byla blízkost železniční trati vedoucí z Moravy na Slovensko.

Partyzáni nejen vyčkávali na blízkost válečné fronty, ale také prováděli menší diverzní akce. Plán na regionální povstání sice realizován nebyl, ale též dílčí diverzní činnost narušovala aktivity německých a maďarských vojenských oddílů. Takto se například podařilo přepadnout německou kolonu na mezistátní silnici na svahu kopce Hrabina. V této lokalitě došlo také k již zmíněnému diverznímu přepadu německé pozorovatelny. Při těchto akcích bylo zabito několik německých vojáků a zabavena řada zbraní. Část partyzánů se podílela též na diverzních akcích při železnici vedoucí kolem Uh. Brodu.

V závěru války přibývalo uprchlých spojeneckých zajatců, kteří procházeli zdejší krajinou. Partyzáni jim mohli poskytnout základní zázemí a pomoc s přežitím. Takto byla zachráněna celá řada vojáků, kterým se dostalo ošetření i jídla. Kvůli zbědovanému stavu již do závěrečných bojů povětšinou nezasáhli. Někteří bohužel padli při protiodbojových akcích nacistů. Ti šťastnější však partyzánům vděčili za úkryt a přežití v neznámé krajině.

Foto: Rumunští vojáci u mostu v Uh. Ostrohu, kde se bělokarpatský potok Okluky vlévá do řeky Moravy (zdroj: archiv Slováckého muzea v Uh. Hradišti)

Foto: Železniční trať u Uherského Brodu byla v době války strategickou dopravní spojnicí
(zdroj: archiv Slováckého muzea v Uh. Hradišti)