Zastavení 5

Páté zastavení nás přivádí k epicentru místního partyzánského odboje. Přicházíme k rozsáhlému lesu, jenž sahá od Slavkova až k úbočím nejvyššího vrcholu Bílých Karpat. Slavkovský háj se díky své rozloze stal vhodnou základnou regionálního protinacistického odboje. Jeho úžlabiny, temné kouty, blízkost neobydlených ploch a zároveň relativní blízkost vesnice poskytly partyzánům vhodné prostředí pro přežití v náročných přírodních podmínkách. Slavkovský háj se tak stal na řadu měsíců domovem desítek odvážných mužů bojujících proti zlovůli silně ozbrojené nacistické moci.

Z KRONIKY: O činnosti partyzánů

V oblasti Bílých Karpat operovalo v závěrečné fázi II. světové války několik partyzánských skupin. Jejich existence závisela též na materiální a konspirační podpoře obyvatel blízkých obcí. Ta napomohla vytvoření největší partyzánské skupiny v tehdejším okrese Uherský Brod. Partyzánské oddíly zprvu neměly dostatek zbraní a munice. Tento stav se postupně zlepšoval díky ilegálním dodávkám od spolupracujících obyvatel, a také díky některým záškodnickým akcím namířeným proti německým okupantům. Výhodou byla též existence zbrojařského závodu v nedalekém Uherském Brodě, ostatně dodnes existujícího.  

Veliteli partyzánských skupin byli povětšinou zkušení sovětští vojáci uprchlí z německého zajetí. Díky nim si partyzáni osvojili bojové návyky a disciplínu. K neshodám však i mezi partyzány přesto docházelo. Nejasnostmi je zahaleno úmrtí velitele slavkovských partyzánů D. L. Kuriněnka, k němuž došlo ve vlčnovské vinné búdě (+10. 4. 1945). Právě od Vlčnova přešla do Slavkovského háje skupina partyzánů. Slavkovské partyzány též posílila skupina mužů ze Vnorov. Koncem března 1945 měl slavkovský oddíl již 27 členů. I proto má obec Slavkov nezastupitelné místo v historii protinacistického odboje na Moravě a též v tematicky spřízněné a odborně precizně zpracované publikaci Měli odvahu žít (Academia, 2018).

Hlavními postavami partyzánského odboje v Bílých Karpatech byli sovětští vojáci uprchlí z německého zajetí. D. L. Kuriněnko (1917-1945), rodák z ukrajinského Kyjeva vedl partyzány v drslavické Oboře ležící nedaleko Vlčnova, později přešel coby velitel do slavkovských bunkrů. Po tragické smrti tohoto zkušeného velitele jeho pozici zaujal neméně zdatný N. V. Jastrebov (1914-1983), původem z ruského Tatarstánu. Ten se společně s většinou partyzánů usazených ve Slavkovském háji dočkal příchodu osvobozeneckých armád. Po osvobození Moravy byl převelen na východní japonskou frontu. V 60. a 70. letech několikrát Československo navštívil a setkal se s bývalými odbojáři při vzpomínkových akcích.

Foto: Údolíčko Slavkovského háje bylo za války partyzánskou základnou - stav lokality v 70. letech (zdroj: archiv Slováckého muzea v Uh. Hradišti)

Foto: Někdejší velitel slavkovské partyzánské skupiny Nikolaj V. Jastrebov se slováckými partyzány při návštěvě Moravy v roce 1970 (zdroj: archiv Slováckého muzea v Uh. Hradišti)