Zastavení 9

Deváté zastavení nás přivádí k okraji obce. Vstupujeme do lokality sadů a záhumenek, které tvoří přirozený předěl mezi vesnickou zástavbou a okolní přírodou tvořenou loukami, lesy a poli. Zemědělství bylo základem obživy venkovanů po mnoho staletí, a proto i v historii Slavkova hrálo důležitou roli. Obyvatelé této bělokarpatské obce byli po řadu staletí poddanými a jejich poměr k šlechtické vrchnosti určoval také kvalitu jejich každodenního života. Svědčí o tom také svědectví z obecní kroniky zaznamenané v publikaci Proti oblakom času…, kterou vydala obec Slavkov.

Z KRONIKY: Střípky z historie Slavkova

V zakládací listině vizovického kláštera (1261) se objevuje první písemná zmínka o existenci obce Slavkov založené Borešem z Rýzmburka, nejvyšším komorníkem Českého království. Během staletí vlády šlechty se ve Slavkově vystřídalo 22 šlechtických rodů a 58 pánů. Nejdéle patřil rodu Liechtenštějnů, kteří obec vlastnili od roku 1625.

Doba pobělohorská však byla krutá nejen pro české stavy, ale i pro poddané: „Rolník náš musel tělem i duší ve všem pánům svým býti po vůli – nic nemohl svým, ani statek, ani děti, ani život, nazývati – od Sv. Jiří do Sv. Havla 5 dnů, ba namnoze 6 dnů v týdnu robotovali, k obdělávání vlastních pozemků zbývala mu jen doba noční neb dny nedělní a sváteční.“

V roce 1781 byl vydán císařem Josefem II. patent o zrušení nevolnictví. Poddaní tak byli vyvázáni z přímé závislosti na své vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Důležitou součástí reformy byla také možnost z poddanství se vykoupit či alespoň se zbavit robotní práce, kterou Josef II. omezil na 3 dny v týdnu v období žní. Císař též vydal v roce 1786 Všeobecný honební patent - Řád o myslivosti, kterým uvolňil poddaným při robotách, upravil ochranu polních plodin, ukládal hradit škody způsobené lovem a nařizoval uzavřít černou zvěř do obor. Po smrti reformního císaře však byla některá nově nabytá práva urychleně zrušena a robota existovala ještě do roku 1848: „Sedláci moseli sa vyplatit z roboty pánom, dávali po 200 rýnských a nekeří aj 300 rýnských. Prodávali buď na to zápřaže, lebo si poščali peněz od Židů v Brodě. Obojí však zle naříkali, ti první neměli čím obdělat rola a ti druzí platili krvavý interes.“

Zdejší malozemědělci hledali obživu také ve světě. Jezdili na žně na velkostatky do tehdejších Uher, nejvíce však do Rakous na Moravské pole k rolníkům. Žně tam byly skoro o tři týdny dříve než ve Slavkově, takže po návratu ze světa sklízeli úrodu ještě doma. Jakmile se začala pěstovat cukrová řepa, naučili se Slavkovjané všem pracím s ošetřením této plodiny tak dobře, že ti, kteří jezdívali jako sezonní dělníci do Rakouska, se stali nepostradatelnými.

O tom, že Slavkov měl pokrokového ducha svědčí též rok 1893, kdy zde byla založena Raiffeisenova záložna, jako třetí na Moravě a první v dnešním okrese Uherské Hradiště. Záložna nakoupila postupně hospodářské stroje a za poplatek je půjčovala svým členům. Byly to stroje, které sloužily drobným zemědělcům: jetelový secí stroj, tři secí stroje obilní, pérový kultivátor, kroužkový válec na drcení hrud, stroj na čištění obilí k setí a mostní váha. Přebytek z poplatků za půjčování sloužil jako rezerva na opravy. Všechny stroje při svém založení byly převzaty Strojní traktorovou stanicí a místním JZD Slavkov. To se později sloučilo s přilehlými socialistickými družstvy v Horním a Dolním Němčí do JZD Javořina. Pozemky na katastru Slavkova dnes obhospodařuje nástupnická akciová společnost Agro Okluky.

Foto: Přebal publikace Proti oblakom času... s obrázkem Slavkova