Zastavení 3

Třetí zastavení naučné stezky nás přivádí k odbočce na luční cestu, která směřuje ke Slavkovskému háji. Z horizontu se ztrácejí lidská obydlí a okolní krajina pozvolna mění ráz. Zemědělská pole střídají louky a stále více je patrná rozptýlená zeleň. V ohybu luční cesty přicházíme k infokůlu, který prostřednictvím QR kódu navozuje téma typické pro krajinu Bílých Karpat – ovocné stromy coby přirozenou součást zdejší přírody. Téma prakticky doplňuje mladá bělokarpatská hrušeň vysazená při příležitosti realizace naučné stezky. V roce 2023 ji doplní sazenice Lidické hrušně. Ta je živoucím památníkem válečných událostí a jako jediný strom přežila vypálení Lidic 10. června 1942.

Z KRONIKY: Ovocné stromy v Bílých Karpatech

Stromy stojící uprostřed polí či luk jsou nepřehlédnutelnými dominantami bělokarpatské krajiny. Dnes je pozitivně vnímáme hlavně z estetického hlediska, ovšem v minulosti byly vysazovány a udržovány z praktických důvodů. Krajina Bílých Karpat leží ve flyšovém geologickém pásmu, což znamená, že půda, po které kráčíme, může být za určitých okolností nestabilní. Svou roli zde sehrává voda a jílovité podloží. Proto se na loukách v Bílých Karpatech setkáváme s terénními nerovnostmi, prohlubněmi či ujíždějícími svahy.

Z důvodu nestability obhospodařovaných pozemků jejich vlastníci v minulosti chránili osamoceně rostoucí stromy, které svými kořeny zpevňovaly půdní plochy. Na pastvinách tyto solitéry zároveň skýtaly vítaný úkryt hospodářských zvířat před sluncem. V krajině Bílých Karpat můžeme narazit například na statné jedince jeřábu oskeruše nebo subtilnější kmeny hrušní. Mnohé ovocné stromy se zde dožívají až stovek let. Poskytují kolemjdoucím nejen chutné osvěžení, ale i chladivý stín. V minulosti podle nich hospodáři poznali hranice pozemků. Naši předkové na ně nezapomněli ani v lidových písních:

V širém poli stójí hruška,
orúbaná až do vrška,
gdo ju orúbal, má milá,
dyž na travěnku chodila.

U potoka stójí druhá,
múj milý ně vypovídá.
Nechoď šohajku za inú,
lebo pro tebja zahynu.

A skutečně, dole pod kopcem poblíž silnice mezi Slavkovem a Horním Němčím, roste stará hrušeň, která je živoucím svědkem místních dějů. V písemných záznamech je zápis o tom, jak místní obyvatelé museli na konci 2. světové války u hrušně vyhloubit výkop pro německý tank. Z té doby pochází několik šrapnelů zarostlých v jejím kmeni. Před několika lety cenné hrušni hrozilo pokácení kvůli stavbě nové cesty. Díky snaze členů ČSOP Pantoflíček a především zakladatelce spolku Vlastě Ondrové se podařilo projekt změnit a nová cesta starou hrušku mírným obloučkem obchází. Hruška tak i nadále zaznamenává do svých letokruhů historii zdejšího kraje.

Foto: Hruška v Horním poli (zdroj: obec Slavkov)