Zastavení 4

Procházíme luční krajinou a směřujeme ke Slavkovskému háji. Bílé Karpaty jsou proslulé bohatstvím místní květeny, někteří jim přezdívají orchideové hory. Ty nejcennější luční lokality, například přísně chráněné Porážky, jsou od tohoto místa vzdáleny ještě několik kilometrů. O něco blíž se nachází dvě přírodní rezervace podmáčených luk, o které se stará slavkovský spolek ochránců přírody Pantoflíček. Za pozornost stojí také chráněná lokalita Drahy u Horního Němčí. Přesto i zde na předlučí Slavkovských luk můžeme najít pozoruhodné a cenné rostliny, kterým prospívá citlivé hospodaření.  

Z KRONIKY: Květena Slavkovských luk

Bělokarpatské louky jsou proslulé svojí druhovou bohatostí. Tradičně se udržovaly kosením jednou ročně, začátkem léta. Hospodáři se vydávali na louky už z večera, a jakmile spadla večerní rosa, začínali kosit. Po setmění si odpočali a pak v seči pokračovali před ranním svítáním. Dopoledne jim ženy přinesly snídani a roztřepaly pokosenou trávu, aby lépe proschla. Seno se vrstvilo do kopek a sváželo do seníků nebo stodol. Doba lučních kosců však dávno minula, dnes je nahradily traktorové sekačky.

Pro mnohé druhy rostlin a živočichů je důležité, aby se louka nepokosila najednou. Mozaika v různou dobu sečených ploch umožňuje později kvetoucím druhům rostlin se vysemenit a vzácný hmyz nebo ptáci žijící v trávě mohou dokončit svůj vývoj. Traktorové sekačky však mnohdy pokosí louku najednou, a tak mnohé druhy hmyzu z našich luk vymizely. Příkladem je žluťásek barvoměnný. Naposledy byl v Bílých Karpatech spatřen v roce 2010. Jak tento obyvatel luční bělokarpatské krajiny vypadal, můžete vidět alespoň na našem obrázku.

Ilustrace: žluťásek barvoměnný
(autorka: Jarmila Dvořáková, zdroj: VIS Bílé Karpaty)

Atmosféru dávné společné senoseče připomínají některé lidové písničky:

Na lúce travičku kosí kosa,
zkosenú aj seno dívky nosá,
travičko zelená vysoká si,
dyž sa kosa blíží, do ťa spasí!

Hrdý si šohajku v svéj mladosti,
a preca položíš, dysi kosti,
hrdé si dívčátko v mladém květě,
lež tebja též dysi kosa zmete.

Bělokarpatské louky jsou známé také bohatým výskytem orchidejí. Roste jich zde padesát druhů. Orchideje se při klíčení a růstu neobejdou bez hub. Houbová vlákna (hyfy) oplétají jejich kořínky a vnikají do nich. Houba čerpá z půdy minerální živiny a dodává je orchideji. Ta zase na oplátku poskytuje houbě látky vzniklé při fotosyntéze. Houba a tořič vytvoří jeden celek, z jehož existence mají užitek oba partneři.

Jednou z bělokarpatských orchidejí je vstavač bledý. V zarostlém údolí Kopanky každoročně brzy na jaře vykvétá i několik stovek těchto krásných orchidejí.

Foto: Vstavač bledý je ozdobou bělokarpatských luk
(zdroj: VIS Bílé Karpaty)