Zastavení 1

První zastavení naučné stezky se nachází v klidové zóně obce Slavkov nedaleko parčíku s dětským hřištěm. Park je situován při ohybu silnice vedoucí k Hornímu Němčí a dá se označit za přírodní středobod vsi. Je zde totiž na ukázku vysázena řada rostlin z pestré bělokarpatské květeny. Ostatně i proto je v parku informační tabule názorně přibližující okolní přírodu. Neměli bychom však opomenout ani žulový památník, který je architektonickou dominantou místa. Je věnován obětem II. světové války. U informačního panelu naučné stezky, který leží naproti charitního domu, jsou vysázeny růže ze středočeských Lidic.    

Z KRONIKY: Slavkov za druhé světové války

Po zániku demokratického Československa a vytvoření totalitního Protektorátu Čechy a Morava se oblast východní Moravy stala důležitým územím protinacistických aktivit. Podstatná byla v tomto ohledu blízkost hranice s fašistickou Slovenskou republikou. Pro řadu někdejších příslušníků čs. armády a mužů ochotných bojovat za svobodu i za hranicemi rodné země skýtala východomoravská hranice relativně schůdnou cestu k přechodu do Polska, či přes Maďarsko do Jugoslávie. Odtud pak kroky exulantů nejčastěji směřovaly obloukem do Francie nebo Velké Británie.

V počáteční fázi existence nacistického protektorátu byla v tomto ohledu důležitá činnost odbojové organizace Obrana národa. Její ilegální odbočky byly aktivní na řadě míst Čech i Moravy. Na Slovácku a Valašsku pomáhaly právě především s organizací ilegálních přechodů přes východní hranici. Slavkov a další obce v Bílých Karpatech se tak staly důležitými záchytnými body. Jejich obyvatelé mohli procházejícím odbojářům výrazně pomoci a k jejich cti se tak často dělo. Našli se však i jednotlivci, kteří kolaborovali s nacistickým režimem. Jejich informací mohla protektorátní moc využít a kvůli tomu zaplatili životem někteří svobodomyslní lidé.

Po vypuknutí druhé světové války se situace zkomplikovala, protože nacistické Německo obsadilo řadu východoevropských zemí. Hranice protektorátu byly hlídány stále obezřetněji a ilegálních přechodů na Slovensko tedy ubylo. Situace se ještě vyostřila po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1942) a později po propuknutí Slovenského národního povstání (1944). V té době přes hranici protektorátu a slovenského fašistického státu opět přecházelo větší množství mužů snažících se posílit povstalecké jednotky. Po potlačení povstání se pak řada z nich vracela zpět na východní Moravu, kde posilovala vznikající partyzánské oddíly. Přirozené útočiště jim skýtaly horské oblasti bohaté na lesní porosty a pestřejší krajinný reliéf. V této oblasti Bílých Karpat partyzáni působili poblíž několika obcí, kupříkladu kolem Vlčnova a Drslavic nebo Korytné a Suché Lozi. Odbojové aktivity měly své základny též v Boršicích u Blatnice a právě ve Slavkově. Nebýt zdejších obyvatel, patrně by se zde nevytvořil jeden z nejsilnějších partyzánských oddílů na východní Moravě.

Ilustrace: Mapa protektorátu Čechy a Morava (zdroj: archiv Slováckého muzea v Uh. Hradišti)

Foto: Slavkov ve 40. letech 20. století (zdroj: Obec Slavkov)