Lucké pole

Krajina v podhůří Bílých Karpat byla za dob vlády Přemyslovců divokým nárazníkovým pásmem. Kraj mezi řekami Váhem, Olšavou a Moravou byl zván Lucká provincie a až do roku 1116 byl místem mocenských svárů českých a uherských panovníků. Změna tohoto neutěšeného stavu nastala po bitvě, která se odehrála na poli zvaném Lucsko.

Právě v krajině Lucké provincie se setkala vojska českého knížete Vladislava I a uherského krále Štěpána II. Za nejasných okolností nakonec došlo ke střetu s výsledkem, který potěšil panovníky zemí koruny české. Po vítězné bitvě, kterou popisuje i kronikář Kosmas, se totiž hranice mezi Uhrami a Moravou ustálila na hřebenu Bílých Karpat. Provincie Lucko byla tak rozsáhlá, že najít místo, kde 13. května 1116 došlo ke krvavé bitvě, je spíše námětem pro spekulace. Dopátrat se pravdy snažil historik Metoděj Zemek (1915 – 1996), který Lucké pole lokalizoval do prostoru mezi obcemi Dolní Němčí, Slavkov a Nivnice. Vycházel z vlastního terénního výzkumu a pomístních názvů lokalit. Fakt, že před devíti sty lety se mezi Olšavou a hřebenem Bílých Karpat odehrál důležitý mezinárodní střet je však nezpochybnitelný. Symbolicky jej připomíná památný dub a kamenný památník usazený v roce 2016 při východním okraji Dolního Němčí. K památnému místu se můžete dostat od Hluku, Slavkova i Nivnice nejen po silnici, ale také po nově zbudovaných cyklostezkách.

O bitvě na Luckém poli

Okolnosti bitvy na Luckém poli se úzce pojí s charakterem krajiny, kde se událost odehrála. Jak píše spisovatel Jiří Jilík v knize Olšava ví svoje, v závěru raného středověku bylo totiž území mezi moravskou řekou Olšavou a hornouherským Váhem jakousi zemí nikoho. Nárokovali si je jak uherští králové, tak i česká přemyslovská knížata. Spíše než kolonisté se zde usazovali vyděděnci či lapkové. Neujasněná hranice mezi českým knížectvím a uherským královstvím pak vládce ponoukala k rozmíškám a výpadům, při kterých byla pustošena velká část pohraničí. Svědkem těchto událostí byl i český kronikář Kosmas, který situaci v takzvané Lucké provincii přiblížil ve své latinsky psané kronice. Kosmas toto území v roce 1099 dokonce osobně navštívil, když doprovázel knížete Břetislava II., který si tu dal schůzku se svým uherským protějškem, králem Kolomanem I. Byla to jakási mírová mise, při níž se měly urovnat spory mezi panovníky i pře o vedení hranice mezi oběma státy. Zřejmě se to zcela nezdařilo, protože již v roce 1116 se do oblasti ležící jižně od řeky Olšavy vydala početná vojska z obou stran hranice. Tehdy na přemyslovském stolci seděl kníže Vladislav I., zatímco po Kolomanově smrti se stal uherským králem teprve dvanáctiletý Štěpán II. Uherští velmoži zřejmě usoudili, že je vhodný čas k nastolení lepších vztahů se sousedy a vyzvali Štěpánovým jménem Vladislava ke schůzce. Kníže jejich žádosti vyhověl a v květnu roku 1116 se vydal doprovázen vojskem a knížaty Soběslavem a Otou na místo schůzky. Mírové jednání se však za nejasných okolností zvrhlo v pravý opak kýženého cíle. Rozmíšky či nedorozumění mezi přítomnými vojáky podnítily rozepři, jež posléze přerostla v krvavou bitvu. Ač v ní Uhři měli zprvu navrch, nakonec prohráli a byli českým vojskem zahnáni až za řeku Váh. Nečekaný střet na Luckém poli se tak stal důležitou historickou událostí. Právě po něm se totiž hraniční území mezi Uhrami a Moravou ustálilo na hřebeni Bílých Karpat a do pohraničního kraje mohli v průběhu přemyslovské kolonizace přicházet noví osadníci. O jejich tehdejším původu dodnes svědčí názvy nedalekých obcí: Dolního a Horního Němčí.          

Stopy v názvosloví

Potok Okluky pramení v Bílých Karpatech a směřuje k Uherskému Ostrohu, kde se vlévá do řeky Moravy. Pro kontext bitvy na Luckém poli je podstatný jeho horní tok přiléhající k Hornímu Němčí a Slavkovu. Právě v tomto teritoriu byl potok dříve nazýván Lucko, Lusko nebo Luvno. V prostoru Luckého pole je mezi lidmi uváděno také místní pojmenování Podbojisko. A konečně nedaleko Dolního Němčí se nachází lokalita Tábořisko. V hypotéze o bitevním poli v podhůří Bílých Karpat nechybí ani pahorek, který obešla česká knížata, aby pak nečekaně a osudově překvapila uherské zbrojnoše. Mohla to být Černá hora ležící jihovýchodně od Uherského Brodu. Pokud si vyšlápneme nad obec Slavkov k turistickému altánku, který stojí při cestě na Slavkovské louky, krajina Luckého pole se nám otevře jako na dlani.