• Rodáci

Profesor František Pochylý se narodil roku 1942 ve Slavkově u Uherského Hradiště, svou odbornou a pedagogickou činnost však spojil s Vysokým učením technickým v Brně. V současnosti pracuje jako vedoucí odboru fluidního inženýrství Viktora Kaplana na fakultě strojního inženýrství. V roce 1999 přišel František Pochylý s převratnou myšlenkou, jejíž realizací vznikl zcela nový typ tzv. vírové turbíny. Zavádění této turbíny do praxe významně přispívá k výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Svými výsledky ve výzkumu dosáhl František Pochylý uznání i v zahraničí. Spolupracuje se světovým výrobcem vodních turbín Voith Siemens v Heidenheimu, pod jeho vedením se úspěšně rozvíjí také brněnská spolupráce s univerzitou v Tokiu. Za svou práci získal řadu ocenění, k nejvýznamnějším patří Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy z roku 2003 za návrh vírové turbíny, Cena města Brna pro r. 2008 v oblasti technického pokroku a také nejprestižnější české ocenění za vědu a výzkum, kterého mohou vědci v naší zemi dosáhnout - Česká hlava 2011. Spolu s profesorem Blahoslavem Maršálkem vyvinul flexibilní destratifikační technologie pro řízení kvality vody ve vodních nádržích.
 

Narodil se 9. 12. 1940, studium SVŠT v Bratislavě ukončil na katedře akademika Vašátka. Po práci v cukrovarech Prosenice a Kojetín a postgraduálním studiu nastoupil na Oborové, později Generální ředitelství cukrovarnického průmyslu do Prahy. Věnoval se výstavbě epuračních linek, podílel se na rekonstrukci 29 závodů. Spolupracoval při zavádění výpočetní techniky v průmyslu. Byl pověřen zprovozněním cukrovaru Šabac v Jugoslávii. Za svou práci obdržel čestné uznání vlády ČSSR i řadu oborových ocenění. Po zrušení GŘ působil jako technický náměstek v Kolínských cukrovarech. Po těžké nemoci byl přeřazen do invalidního důchodu (1991), i dál však působil v oboru jako odborný poradce.

Jak jsem válčil v cukrovarech 1963 - 2013 (paměti cukrovarníka)

Tyto paměti věnuji mé rodné vesnici na úpatí Bí­lých Karpat
Slavkovu u Uherského Hradiště.
 

Na brněnské konzervatoří studovala operní zpěv u Běly Sykové (1962–68). Po absolutorium nastoupila do sboru zpěvohry Státního divadla v Brně, od roku 1973 byla sólistkou zpěvohry. 

Nastudovala asi stovku muzikálových a operetních rolí, z nichž nejvýznamnějšími byly: Nina (Friml: Světluška, 1973), Sylva (Kálmán: Čardášová princezna), Fantasca (Strauss: Královna Indigo, 1977), Rosalinda (Strauss: Netopýr), Helena (Nedbal: Polská krev). Od roku 2004 působila jako sólistka zpěvohry v Městském divadle Brno. Jako host působila v Divadle Oldřicha Stibora Olomouc (1973–84). Prémiemi Českého literárního fondu byla oceněna za roli Lidočky v muzikálu Hazardní hra (1974), roli Hany Glawari ve Veselé vdově (1984) a Rosemary. Za svoji uměleckou činnost byla vyznamenána titulem Zasloužilý pracovník kultury (1984).  
 

Narodil se 5.7.1927 ve Slavkově. Maturoval na gymnáziu v Brně. Od 1946 studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, 1949-1951 na Husově bohoslovecké fakultě v Praze, farář Církve československé husitské. V současné době v důchodu, veden jako externí duchovní při Brněnské diecézi CČSH. Žije ve Zlíně.

Publikoval: O radosti víry, 1972; Tak Bůh miloval svět I, 1985; II a III, 1986; Gelandet am verlassenen Ufer, 1988; Stan setkávání, 1990 (s překlady veršů a meditací Joachima Dachsela); Nezaklepávejte mě slova, 1995, 2007; O princích Aránovi a Arámovi a jiné povídky, 2007.

Redigoval antologie: Tau und Regen zu sein, 1976 (s Joachimem Dachselem), Unter dem Wolkenhimmel, 1989 (s Jörgem Hildebrandtem); Řadu ročníků kalendáře Blahoslav. Překlady z němčiny (s manželkou Jarmilou): Radost pro všechny (Anne de Vries, 1971); Modlitby z archy (Carmen Bernos de Gasztold); O Bohu (Ditrich Steinwede, 1993); Můj bratr osel a já (Joachim Dachsel, 1996); Něha a bolest (Kurt Marti, 2001) a z maďarštiny (s Danielem Kostsánszkým): Na voze Eliášově, 2005. Spolupracoval s Čekým rozhlasem a různými časopisy. Napsal řadu textů k písním.
 

Narozen 25.2.1927 ve Slavkově. Zemřel 10.6.2013 v Břidličné, ve věku 86 let. V letech 1948-49 externě studium PU Olomouc, u lektorů: prof. J. Zrzavý, A. Beran, Šlapeta, Mokrý. V letech 1949-53 UMPRUM Zlín, u lektorů: prof. V. Hroch, J. Beran, K. Hofman, J. Blažek a J. Jaška.

Velkým nadáním obdařený malíř, grafik a všestranně disponovaný výtvarník, intenzivně prožívající aktuální tvůrčí tendence a niterně inklinující i k náročným kombinovaným technikám. Věnoval se portrétní malbě a kresbě, užité tvorbě, mnohdy spojené s kultivací interiérů, nevyhýbal se ani ilustracím a modernímu designu. Pozitivní vztah k životu v něm modeloval člověka vstřícného a přemýšlivého. Jeho práce zdobí především soukromé interiéry jeho početných přátel. Oceňován byl častěji publicisty, odborného zhodnocení se mu dostávalo v souvislosti se sondami do konkrétních tvůrčích oborů.

Těžiště tvorby - krajina, užitá i volná grafika. Od roku 1954 - 87 pracoval jako výtvarník v Kovohutích Břidličná. Členem Sdružení Umělců Moravy a Slezska se stává v roce 1990. V roce 1997 je přijat do Unie Výtvarných Umělců Olomouc, kde se účastní spolkového dění. Žil a pracoval v městečku Břidličná v okrese Bruntál.
 

Narozen 17. 10. 1927 ve Slavkově, zemřel 16. 5. 1993 v Babicích nad Svitavou. Publicista, prozaik, autor reportáží, humoristických a kritických próz ze Slovácka.

Lidová četba, která uspokojí i toho nejnáročnějšího čtenáře. Autor knih: 

Zlato pod Venušinou horou (1991)
Divočák (1975)
Pistolník na Dolině (1974)
U čtyř satanů (1977)
Moravané pod mrakodrapy (1969)